Luskouni (Pholidota) představují evolučně jedinečný řád pozoruhodných savců příbuzných šelmám, kteří na planetě Zemi žijí již zhruba 65 milionů let. Jsou to převážně noční, skrytě žijící tvorové specializovaní na lov mravenců a termitů. Pro tento způsob získávání potravy jsou skvěle přizpůsobeni – svou kořist vyhrabávají a loví pomocí silných drápů a extrémně dlouhého lepkavého jazyka. Jako jediní savci na světě mají tělo pokryté šupinami. Ty využívají na obranu, při níž se stočí do pevného a téměř nedobytného klubíčka (odtud také anglické pojmenování luskouna „pangolin“, které vzniklo z malajského slova „penggulung“, tj. něco, co rotuje). V současnosti je rozlišováno 8 druhů luskounů, z nichž 4 žijí v Asii a 4 v Africe. V závislosti na druhu dorůstají délky cca 30-100 cm a váhy 2-35 kg, přičemž samci bývají až o polovinu větší než samice. Některé druhy jsou přizpůsobeny šplhání po stromech, jiné jsou čistě pozemní. Všechny druhy jsou však v přírodě ohroženy.
Především kvůli svým unikátním šupinám se luskouni dostali na pokraj vyhubení. Ačkoliv tyto šupiny vznikly přeměnou chlupů a tvoří je tak stejně jako chlupy, vlasy, nehty, drápy či kopyta jiných savců keratin, je po nich velká poptávka ze strany člověka. Některé tradiční asijské a africké kultury totiž věří v jejich údajné magické a léčivé účinky. Přestože neexistuje žádný výzkum, který by jejich léčebný účinek potvrdil, lidé věří, že prášek ze šupin léčí kožní a pohlavní nemoci, podporuje krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu a zmírňuje bolesti při menstruaci. Kromě toho jsou luskouni i konzumováni – v Asii jako luxusní delikatesa, v Africe především jako bushmeat („maso z lesa“). Svou obrannou strategií stočení se do pevného klubíčka jsou luskouni sice schopni ubránit se i útoku velkých kočkovitých šelem, při obraně před pytláky je však bohužel tato strategie zcela neúčinná.
Právě pro své šupiny jsou luskouni mezi savci zcela výjimeční
Všichni luskouni jsou chráněnými druhy, a to již od roku 1975, kdy byli zařazeni do Přílohy II CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). V roce 2000 byly vyhlášeny nulové kvóty na obchod s asijskými druhy, což však na druhou stranu způsobilo zvýšení míry pytlačení afrických druhů. V roce 2016 byly v reakci na kritickou situaci všechny druhy luskounů přeřazeny do CITES Přílohy I, a tudíž mezinárodní obchod s luskouny či částmi jejich těl je nyní zakázán. I přesto však bylo dle odhadů za posledních 10 let uloveno přes milion luskounů. To znamená, že každých 5 minut z divočiny zmizí jeden luskoun. V posledních asi 5 letech se významně zvýšila frekvence zabavovaných zásilek pašovaných luskouních těl či šupin, a stejně tak roste i objem těchto zásilek. Luskouni jsou tak v současnosti považováni za nejpašovanější savce světa.
Více o ilegálním obchodu s luskouny naleznete na webových stránkách kampaně Ukradená divočina.
Taxonomie luskounů
Asijské druhy:
Luskoun ostrovní (Manis javanica) – Kriticky ohrožený (Critically Endangered)
Luskoun krátkoocasý (Manis pentadactyla) – Kriticky ohrožený (Critically Endangered)
Luskoun filipínský (Manis culionensis) – Kriticky ohrožený (Critically Endangered)
Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) – Ohrožený (Endangered)
Africké druhy:
Luskoun bělobřichý (Phataginus tricuspis) – Ohrožený (Endangered)
Luskoun velký (Smutsia gigantea) – Ohrožený (Endangered)
Luskoun stepní (Smutsia temminckii) – Zranitelný (Vulnerable)
Luskoun dlouhoocasý (Phataginus tetradactyla) – Zranitelný (Vulnerable)
Luskoun ostrovní
Výskyt
Areálem výskytu luskouna ostrovního (Manis javanica) je jihovýchodní Asie od Myanmaru po Vietnam, Malajský poloostrov a indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Borneo. Žije skrytě v rozmanitých typech prostředí, od primárního a sekundárního deštného lesa, přes travnaté a křovinaté oblasti až po plantáže a zemědělské oblasti v blízkosti lidských sídel.
Potrava
Luskoun ostrovní je stejně jako většina jiných druhů luskounů specialista na lov mravenců a termitů. Živí se však i larvami mravenců, včelími kuklami, mouchami, červy, cvrčky a larvami dalšího hmyzu. Jeden dospělý luskoun je schopný zkonzumovat okolo 70 milionů kusů hmyzu ročně, díky čemuž luskouni dokáží zásadně regulovat množství těchto bezobratlých v prostředí. I přesto, že se luskoun ostrovní pohybuje především po zemi, významná část jeho loveckých aktivit probíhá na stromech.
Mravenci a termiti tvoří převážnou část luskouního jídelníčku
Anatomie
Luskouni jsou zcela bezzubí, k lovu kořisti jim však velmi dobře slouží lepkavý jazyk, který je dokonce delší než jejich tělo. Ke hmyzu v půdě nebo ve dřevě se dostávají díky svým mohutným drápům. Obratný pohyb ve větvích stromů luskounovi ostrovnímu umožňuje částečně chápavý ocas.
Většinu těla luskounů s výjimkou oblasti břicha kryjí tvrdé keratinové šupiny. Právě toto unikátní šupinaté „brnění“ luskouny chrání nejen před útoky kořisti, ale v případě typického obranného stočení těla do klubíčka i před útoky predátorů. Šupiny tohoto druhu jsou zbarveny převážně tmavě hnědě, ačkoliv nalézáni jsou často i jedinci s bílými šupinami na ocase. Příčina tohoto jevu zatím nebyla objasněna. Šupiny mláďat jsou stejně jako u jiných luskounů měkké a světlé, po narození ale začínají postupně tvrdnout a tmavnout. Na těle luskouna ostrovního lze podle odhadů napočítat 900-1 000 šupin.
Luskoun ve své typické obranné poloze – stočený do klubíčka
Rozmnožování
Luskouni žijí většinu času solitérně, setkávají se jen za účelem rozmnožování. Období rozmnožování probíhá víceméně celoročně. Po zhruba 6měsíční březosti samice rodí většinou 1 mládě, které následně asi 3-4 měsíce kojí. Pouhý měsíc po narození je však mládě schopné konzumovat už i mravence a termity. Zhruba od tohoto věku ho, stejně jako u jiných druhů luskounů, samice při vyhledávání potravy vozí na kořeni svého ocasu. Mládě s matkou zůstává zhruba do dvou let věku, kdy pohlavně dospívá. Velikost domovského okrsku samic byla odhadnuta na cca 7 ha, v případě samců asi na 40 ha. Jsou teritoriální, přičemž samci své teritorium označují močí a výkaly.
Samice vozí mládě na kořeni ocasu
Chování
Luskoun ostrovní je stejně jako většina druhů luskounů skrytě žijící samotář aktivní v noci. Pro spánek během dne, odpočinek a péči o potomstvo si hrabe vlastní nory, případně využívá nory vytvořené jinými živočichy. Spí však také v dutinách stromů nebo v padlých kmenech. Luskouni nejenže regulují populace hmyzu, ale také právě vyhrabáváním zeminy kvůli potravě či odpočinku pomáhají provzdušňovat půdu, usnadňují cyklus živin, a hrají tak důležitou roli v ekosystému. Kromě toho je tento druh stejně jako jiní luskouni schopný plavec.
Luskouni se v případě ohrožení mohou bránit syčením, funěním, vystřikováním páchnoucí tekutiny ze žlázy u análního otvoru a šviháním ostrého ocasu. Jejich hlavní obrannou strategií je však stočení těla do pevného klubíčka, v němž si ocasem kryjí hlavu a měkké, zranitelné břicho.
Luskoun je převážně noční, skrytě žijící živočich
Hrozby
Luskoun ostrovní je dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN jedním ze tří kriticky ohrožených druhů luskounů. Vzhledem ke skrytému, převážně nočnímu způsobu života dosud nejsou známy odhady velikostí jeho populací, a je tak potřeba další výzkum. Rozsah mezinárodního obchodu pocházejícího z Indonésie v posledních několika desítkách let však naznačuje, že se zdejší populace luskouna ostrovního dramaticky zmenšují. Stejně tak v dalších zemích jeho výskytu je luskoun ostrovní již velmi vzácným druhem. Lovci v mnoha těchto zemích přiznávají, že luskounů za posledních několik desetiletí vlivem lovu dramaticky ubylo, a to především zhruba od roku 1990, kdy začal eskalovat komerční obchod s luskouny. Právě ten je hlavní příčinou jejich ohrožení. A to i přesto, že je luskoun ostrovní spolu s ostatními druhy luskounů řazen v Příloze I CITES a je chráněn prakticky ve všech zemích svého výskytu včetně Indonésie (v Indonésii je absolutně chráněným druhem, za jehož držení, zabití či obchodování hrozí trest až 5 let odnětí svobody a pokuta v přepočtu až 150 000 Kč).
V Indonésii je luskoun ostrovní nadále loven pro lokální využití na ostrově Kalimantan. Praktikující odborníci na tradiční medicínu v Indonésii stále doporučují produkty z luskouních šupin pro léčbu srdečních chorob a kožních potíží. Především však s luskouny z Indonésie, převážně pak ze Sumatry, probíhá rozsáhlý nezákonný obchod směřující především do Číny a Vietnamu. Existují důkazy o profesionálním komerčním lovu tohoto druhu jak na Sumatře, tak v širším měřítku v Indonésii, čistě za účelem komerčního ilegálního mezinárodního obchodu. Před rokem 2000 tento obchod do značné míry zahrnoval export luskouních kůží do Severní Ameriky (např. na výrobu speciálních kovbojských bot apod.), v posledních dvou desetiletích se však jedná o živé luskouny, jejich šupiny a maso primárně určené pro Čínu a Vietnam. Podle odhadů studie organizace TRAFFIC (2017) je každý rok v Indonésii upytlačeno na 10 000 luskounů.
Další hrozby zahrnují ztrátu původního prostředí, do značné míry způsobenou komerčními aktivitami, jako je těžba dřeva, důlní těžba, vodní elektrárny a také výstavba silnic, která usnadnila lov a pytláctví otevřením dříve nepřístupných oblastí. Závažnost ohrožení luskounů ztrátou jejich původního prostředí však není dobře popsána vzhledem k jejich schopnosti přežít v člověkem pozměněné krajině. Schopnost tohoto druhu dlouhodobě přetrvávat na stanovištích, jako jsou plantáže palmy olejné a kaučukovníku, není známa a vyžaduje další výzkum.
